Když jsem u toho s Maluškou seděla, snažila jsem se ji do toho nevstupovat a nechala jsem ji, ať si sama určí, kde a co a jak chce mít, když už jsem měla stavět taky. Je pak fantastické vidět, co ji všechno napadlo, na co bych sama vůbec nepřišla. Jako dospělí máme tendence stavět sami a ukazovat dětěm jak a co, ale ony jsou často mnohem kreativnější než my. Snažím se ji takto nevstupovat i do ostatních věcí, nechat ji prostor na seberealizaci, ať přijde s vlastním nápadem. Stejně tak se snažím Malušku nechat si přijít sama na to, jak co funguje a pomáhat ji až když si o pomoc řekne sama. Ať už se to týká oblékání nebo uzavírání dóz a sklínek (stejně to má už dávno okoukané, teď už jen potřebuje motorický nácvik, ať to zvládne).
Monte připomínka.
Ideální by bylo mít kostky v jedné barvě, aby se mohlo dítě soustředit na tvary. Když jsou kostky různobarevné a různých tvarů, jsou to již dvě informace spletené dohromady. Je to v pořádku, ale až v době, kdy dítě už bezpečně rozezná barvy a tvary. Na první seznámení s barvami a tvary je to zbytečně složité a pro dítě matoucí. My jsme Malušce nejprve dali kostky přírodní, dřevěné. Tyto dostala na Vánoce od babičky a dědy, ale chystáme se je rozdělit podle barev a dávat ji zatím na hraní jednu nebo dvě barvy, aby mohla vnímat více tvary a nebo se na chvilku vrátit jen k těm přírodním.
Úplně mi spadla čelist, jak jsou ty stavby dokonalé!
OdpovědětVymazatA s tím ne/pomáháním a ne/vstupováním do hry to vidím stejně a snažím se to vysvětlovat i okolí, ale nedávno jsem pozorovala, jak si děda moji poznámku o tom, ať nechá B. být víc iniciativní vyložil tak, že jí dal něco do ruky a pak jí říkal, co s tím má jako dělat:) No, tak mi nezbývá než v takových situacích radši odejít a pak si s ní hrát po svém:)