Naše venkovské odpoledne

Venku trávíme podstatnou část dne (hlavně, když je hezky). Je tam tolik dobrodružství, že to nic nenahradí. Včera jsme vyrazily za jehňátky, které jsou na opačném konci obce,  u hřbitova. Domluvily jsme se s Maluškou, že cestou půjdeme kolem kočiček. Já mám cestou ještě hovor, a tak se Maluška baví tím, že si sbírá kamínky a hází je do potoka. Poté pokračujeme ke slíbeným kočkám. Vyhřívají se na zídce u jednoho domu a tak M. hladí a hladí. Říkám si, že ji udělám foto, když je má tak moc ráda. M. je opravdu opatrná a sama od sebe nebezpečné pády nemá, tak jsem celkem klidná. Má výborný trénink na naší betonové zahradě, kde se už pohybuje s naprostou bravurou. Kočka se M. otírá o nožky a při jednom takovém otření vyvede M. z rovnováhy a ta padá na zem. Asi z metru. M. se vypláče a když ji prohlídnu. vedle pořádne boule na hlavě má ještě na prstě krvavý škrábanec od kočky. Nevím, co ji nakonec rozplakalo víc, jestli to leknutí z pádu, nebo ten škrábanec, nebo ta boule. No, ponaučení máme obě. M. ví, že kočky škrábou, a já musím více to naše dítko před takovými událostmi zabezpečit. (Když si dnes M. připomněla celou událost hojícím se škárbancem, vzpomněla i bouchnutí do hlavy.... tak nevím.  Aplikovaly jsme včera homeopatcké kuličky Arnicu 9CH, která působí neuvěřitelně. Po bouli ani památky, jen pár známek nárazu, který myslím po další aplikaci zmizí. Na různě naraženíny a odřeniny mohu jen doporučit, je to už asi třetí zkušenost s M., že to funguje).


M. se uklidní na můj vkus celkem rychle (což mi potvrzuje, že to, co človek vidí, je někdy mnohem horší, než když to zažívá). Uhýbáme z trasy a jedeme na obecní úřad vymydlit ránu od škrábance. Tam se M. jako jindy baví lozením po schodech a kočárkovém nájezdu. Zaslouží si i pořádnou svačinu a tak ji na její přání dávám koláč. Já ji při tom využívá jako modelky a fotím ji v čepici, která je na prodej na fleru zde. Až se M. nasytí obého, koláče i lození po schodech, vyrážíme k ovcím. Cestou potkáme vlečku od traktoru, pozorujeme slepice, kouhouty, husy a perličky! M. už umí napodobit jejich zvuky. Jehňátka jsou milučké. Podařilo se mi je i pohladit. Jak je na jejich výrazu viědt, že to jsou mimina! Když jsme ovci daly téměř veškerý chleba, rozloučily jsme se s ní a ona nám zabečela na pozdrav. Hned naproti ohradě je hřbitov a tak jsme šly na průzkum tam.

Mám hřbitovy ráda, pro jejich klid a člověk se tam někdy i hodně dozví. Taky mne baví číst jména, stará se mi moc líbí... Josefa, Anastázie, Vilém, atp. Náš hřbitov býval asi klidné místo, než mu za zeď postavili zemědělské družstvo. Ale mohlo to být ještě horší. Pořáde je odtud vidět na přírodu. Početla jsem si jména a zjistila, které rodiny dosud žijící v obci jsou v podstatě prvními osadníky. Také jsem našla hrob původních majitelů našeho domku. Celý příjemný zažitek byl umocněný vzpomínkou na dětství, když M. chodila a sbírala barevné kamínky na hrobech. Nejprve jsem ji vysvětlovala, že to není naše a je to tam na ozdobu, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem to jako dítě milovala a těch asi 5 kamínků, které si schovala do kapsičky jako velký poklad asi nikomu chybět nebudou.

Ze hřbitova míříme zkratkou kolem bytovek za koníkama a na dětské hřiště. U bytovek si hraje parta kluků a honí nějakého psa, kterého se nám podaří jednou pohladit. Jinak má moc práce s čmucháním a průzkumem okolí. U koníků se zastavujem, dáváme jim zbytek chleba a nějaké seno, bez toho se návštěva koní už ani neobejde. Je tam jeden hřebec a dvě klisny. Z toho jedna čeká hříbátko. Tak sledujeme, jak ji roste bříško. Tentokrát se M. nechce ani dlouho zdržovat a těší se po dlouhé době na hřiště. Je už skoro set hodin a trochu zima, ale nakonec jdeme. M. si to moc užívá, pak přibíhá i parta kluků od bytovek, slovy jednoho z nich: "dva čtvrťáci, jden třeťák a dva školkáči." Torchu tam řádí a M. je pozorně sleduje. Pak se spustí dobrodružný povyk, protože pes, který běhal u bytovek chytil za plotem hrdličku a dávil ji za fascinovaného pozorování kluků. M. si toho nějak nevšimla a ani mi to neva. Asi bych to vidět nechtěla. Tak obejdem kolotoč, klouzajdu a nakonec i písek, a když už jsem opravdu promrzlá na kost, nekompromisně zavelím k odchodu.

Ještě něž opouštíme hřitě, prožene se okolo kočár s koňmi, nad hlavou proletí stíhačka a to nemluvím o klucích na kroskách a pinccích, kteří nás provázejí různě po vsi po celé odpoledne.

A pak, že ne venkově je nuda...  :)
Už se těšíme, až po dopolední práci na zahradě vyrazíme za dalším dobrodružství.