neděle 16. března 2014
sobota 15. března 2014
Meruňkova marmeláda bez curku, Sirup z bezu černého s cukrem
Jelikoz Fler mi z pochopitelnych duvodu neumoznuje prodej marmelad a sirupu domaci vyroby, zverejnuji to zde. Kdo mate zajem, prosim, napiste do komentare. Cena marmelady o obsahu 300ml je 80,- / kus. Blizsi info viz foto nize...
Merunkova marmelada z bio merunek (ze stare merunky, ktera neni chemicky osetrovana), delana s velkou laskou. Bez cukru jsou meruky lehce kyselkave. Vyborne na chleba, peceni, cukrovi. Vhodne i pro deti do presnidavky domaci vyroby v kombinaci s jinym ovocem (napr. jablko), samotne merunky jsou prilis vyrazne.
Podil ovoce 100%.
Marmeladu delam ciste z merunek. Merunky, pokud jsou dobre zavarene se nekazi.
Predmetem prodeje je jedna sklenice o obsahu 300ml. Sklenice recykluji, proto se na ni muze objevit vyrazene datum (neplati pro mou vyrobu).
Sirup z bezu černého je vyroben z bezinek posbíráných v krásném zdravém lese v našem okolí. Je vyráběn s láskou a péčí, kterou věnuji každé marměládě a sirupu, které vyrábím. Sklenička má obsah 300ml.
Maluška bez tehdy při sbírání také pojídala, jelikož měla zrovna bobulkové období a věděla, že sbíráme kuličky na sirup. Akorát jsem v tom nadšení ze sbírání nepohlídala, kolik toho snědla. Plody nejsou jedovaté, ale jsou těžší na trávení a mohou vyvolat průjem a zvracení. Maluš tehdy měla nějakou dobu černé hovínko :).
Merunkova marmelada z bio merunek (ze stare merunky, ktera neni chemicky osetrovana), delana s velkou laskou. Bez cukru jsou meruky lehce kyselkave. Vyborne na chleba, peceni, cukrovi. Vhodne i pro deti do presnidavky domaci vyroby v kombinaci s jinym ovocem (napr. jablko), samotne merunky jsou prilis vyrazne.
Podil ovoce 100%.
Marmeladu delam ciste z merunek. Merunky, pokud jsou dobre zavarene se nekazi.
Predmetem prodeje je jedna sklenice o obsahu 300ml. Sklenice recykluji, proto se na ni muze objevit vyrazene datum (neplati pro mou vyrobu).
Sirup z bezu černého je vyroben z bezinek posbíráných v krásném zdravém lese v našem okolí. Je vyráběn s láskou a péčí, kterou věnuji každé marměládě a sirupu, které vyrábím. Sklenička má obsah 300ml.
Maluška bez tehdy při sbírání také pojídala, jelikož měla zrovna bobulkové období a věděla, že sbíráme kuličky na sirup. Akorát jsem v tom nadšení ze sbírání nepohlídala, kolik toho snědla. Plody nejsou jedovaté, ale jsou těžší na trávení a mohou vyvolat průjem a zvracení. Maluš tehdy měla nějakou dobu černé hovínko :).
pátek 14. března 2014
Naše venkovské odpoledne
Venku trávíme podstatnou část dne (hlavně, když je hezky). Je tam tolik dobrodružství, že to nic nenahradí. Včera jsme vyrazily za jehňátky, které jsou na opačném konci obce, u hřbitova. Domluvily jsme se s Maluškou, že cestou půjdeme kolem kočiček. Já mám cestou ještě hovor, a tak se Maluška baví tím, že si sbírá kamínky a hází je do potoka. Poté pokračujeme ke slíbeným kočkám. Vyhřívají se na zídce u jednoho domu a tak M. hladí a hladí. Říkám si, že ji udělám foto, když je má tak moc ráda. M. je opravdu opatrná a sama od sebe nebezpečné pády nemá, tak jsem celkem klidná. Má výborný trénink na naší betonové zahradě, kde se už pohybuje s naprostou bravurou. Kočka se M. otírá o nožky a při jednom takovém otření vyvede M. z rovnováhy a ta padá na zem. Asi z metru. M. se vypláče a když ji prohlídnu. vedle pořádne boule na hlavě má ještě na prstě krvavý škrábanec od kočky. Nevím, co ji nakonec rozplakalo víc, jestli to leknutí z pádu, nebo ten škrábanec, nebo ta boule. No, ponaučení máme obě. M. ví, že kočky škrábou, a já musím více to naše dítko před takovými událostmi zabezpečit. (Když si dnes M. připomněla celou událost hojícím se škárbancem, vzpomněla i bouchnutí do hlavy.... tak nevím. Aplikovaly jsme včera homeopatcké kuličky Arnicu 9CH, která působí neuvěřitelně. Po bouli ani památky, jen pár známek nárazu, který myslím po další aplikaci zmizí. Na různě naraženíny a odřeniny mohu jen doporučit, je to už asi třetí zkušenost s M., že to funguje).
M. se uklidní na můj vkus celkem rychle (což mi potvrzuje, že to, co človek vidí, je někdy mnohem horší, než když to zažívá). Uhýbáme z trasy a jedeme na obecní úřad vymydlit ránu od škrábance. Tam se M. jako jindy baví lozením po schodech a kočárkovém nájezdu. Zaslouží si i pořádnou svačinu a tak ji na její přání dávám koláč. Já ji při tom využívá jako modelky a fotím ji v čepici, která je na prodej na fleru zde. Až se M. nasytí obého, koláče i lození po schodech, vyrážíme k ovcím. Cestou potkáme vlečku od traktoru, pozorujeme slepice, kouhouty, husy a perličky! M. už umí napodobit jejich zvuky. Jehňátka jsou milučké. Podařilo se mi je i pohladit. Jak je na jejich výrazu viědt, že to jsou mimina! Když jsme ovci daly téměř veškerý chleba, rozloučily jsme se s ní a ona nám zabečela na pozdrav. Hned naproti ohradě je hřbitov a tak jsme šly na průzkum tam.
Mám hřbitovy ráda, pro jejich klid a člověk se tam někdy i hodně dozví. Taky mne baví číst jména, stará se mi moc líbí... Josefa, Anastázie, Vilém, atp. Náš hřbitov býval asi klidné místo, než mu za zeď postavili zemědělské družstvo. Ale mohlo to být ještě horší. Pořáde je odtud vidět na přírodu. Početla jsem si jména a zjistila, které rodiny dosud žijící v obci jsou v podstatě prvními osadníky. Také jsem našla hrob původních majitelů našeho domku. Celý příjemný zažitek byl umocněný vzpomínkou na dětství, když M. chodila a sbírala barevné kamínky na hrobech. Nejprve jsem ji vysvětlovala, že to není naše a je to tam na ozdobu, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem to jako dítě milovala a těch asi 5 kamínků, které si schovala do kapsičky jako velký poklad asi nikomu chybět nebudou.
Ze hřbitova míříme zkratkou kolem bytovek za koníkama a na dětské hřiště. U bytovek si hraje parta kluků a honí nějakého psa, kterého se nám podaří jednou pohladit. Jinak má moc práce s čmucháním a průzkumem okolí. U koníků se zastavujem, dáváme jim zbytek chleba a nějaké seno, bez toho se návštěva koní už ani neobejde. Je tam jeden hřebec a dvě klisny. Z toho jedna čeká hříbátko. Tak sledujeme, jak ji roste bříško. Tentokrát se M. nechce ani dlouho zdržovat a těší se po dlouhé době na hřiště. Je už skoro set hodin a trochu zima, ale nakonec jdeme. M. si to moc užívá, pak přibíhá i parta kluků od bytovek, slovy jednoho z nich: "dva čtvrťáci, jden třeťák a dva školkáči." Torchu tam řádí a M. je pozorně sleduje. Pak se spustí dobrodružný povyk, protože pes, který běhal u bytovek chytil za plotem hrdličku a dávil ji za fascinovaného pozorování kluků. M. si toho nějak nevšimla a ani mi to neva. Asi bych to vidět nechtěla. Tak obejdem kolotoč, klouzajdu a nakonec i písek, a když už jsem opravdu promrzlá na kost, nekompromisně zavelím k odchodu.
Ještě něž opouštíme hřitě, prožene se okolo kočár s koňmi, nad hlavou proletí stíhačka a to nemluvím o klucích na kroskách a pinccích, kteří nás provázejí různě po vsi po celé odpoledne.
A pak, že ne venkově je nuda... :)
Už se těšíme, až po dopolední práci na zahradě vyrazíme za dalším dobrodružství.
M. se uklidní na můj vkus celkem rychle (což mi potvrzuje, že to, co človek vidí, je někdy mnohem horší, než když to zažívá). Uhýbáme z trasy a jedeme na obecní úřad vymydlit ránu od škrábance. Tam se M. jako jindy baví lozením po schodech a kočárkovém nájezdu. Zaslouží si i pořádnou svačinu a tak ji na její přání dávám koláč. Já ji při tom využívá jako modelky a fotím ji v čepici, která je na prodej na fleru zde. Až se M. nasytí obého, koláče i lození po schodech, vyrážíme k ovcím. Cestou potkáme vlečku od traktoru, pozorujeme slepice, kouhouty, husy a perličky! M. už umí napodobit jejich zvuky. Jehňátka jsou milučké. Podařilo se mi je i pohladit. Jak je na jejich výrazu viědt, že to jsou mimina! Když jsme ovci daly téměř veškerý chleba, rozloučily jsme se s ní a ona nám zabečela na pozdrav. Hned naproti ohradě je hřbitov a tak jsme šly na průzkum tam.
Mám hřbitovy ráda, pro jejich klid a člověk se tam někdy i hodně dozví. Taky mne baví číst jména, stará se mi moc líbí... Josefa, Anastázie, Vilém, atp. Náš hřbitov býval asi klidné místo, než mu za zeď postavili zemědělské družstvo. Ale mohlo to být ještě horší. Pořáde je odtud vidět na přírodu. Početla jsem si jména a zjistila, které rodiny dosud žijící v obci jsou v podstatě prvními osadníky. Také jsem našla hrob původních majitelů našeho domku. Celý příjemný zažitek byl umocněný vzpomínkou na dětství, když M. chodila a sbírala barevné kamínky na hrobech. Nejprve jsem ji vysvětlovala, že to není naše a je to tam na ozdobu, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem to jako dítě milovala a těch asi 5 kamínků, které si schovala do kapsičky jako velký poklad asi nikomu chybět nebudou.
Ze hřbitova míříme zkratkou kolem bytovek za koníkama a na dětské hřiště. U bytovek si hraje parta kluků a honí nějakého psa, kterého se nám podaří jednou pohladit. Jinak má moc práce s čmucháním a průzkumem okolí. U koníků se zastavujem, dáváme jim zbytek chleba a nějaké seno, bez toho se návštěva koní už ani neobejde. Je tam jeden hřebec a dvě klisny. Z toho jedna čeká hříbátko. Tak sledujeme, jak ji roste bříško. Tentokrát se M. nechce ani dlouho zdržovat a těší se po dlouhé době na hřiště. Je už skoro set hodin a trochu zima, ale nakonec jdeme. M. si to moc užívá, pak přibíhá i parta kluků od bytovek, slovy jednoho z nich: "dva čtvrťáci, jden třeťák a dva školkáči." Torchu tam řádí a M. je pozorně sleduje. Pak se spustí dobrodružný povyk, protože pes, který běhal u bytovek chytil za plotem hrdličku a dávil ji za fascinovaného pozorování kluků. M. si toho nějak nevšimla a ani mi to neva. Asi bych to vidět nechtěla. Tak obejdem kolotoč, klouzajdu a nakonec i písek, a když už jsem opravdu promrzlá na kost, nekompromisně zavelím k odchodu.
Ještě něž opouštíme hřitě, prožene se okolo kočár s koňmi, nad hlavou proletí stíhačka a to nemluvím o klucích na kroskách a pinccích, kteří nás provázejí různě po vsi po celé odpoledne.
A pak, že ne venkově je nuda... :)
Už se těšíme, až po dopolední práci na zahradě vyrazíme za dalším dobrodružství.
neděle 9. března 2014
Mové Mlýny - výletníci
Sobotoní výlet se vydařil.
Malu rozšiřuje slovní zásobu o ptactvo u Věstonické nádrže.
Posloucháme křik racků...
Malu rošiřuje slovní zásobu o slovo "kadibudka". Velice aktuální, protože trus a kakání zvířat a lidí je stále v kurzu.
Malu pozoruje holčičku čůrat u stromu.
Pozorujeme pavouka...
Hážeme žabky...
Sbíráme kamínky...
Pozorujeme letící husy polní...
Zkoumáme cestičky mrevnců na špalcích k sezení...
Užíváme si sobotního výletu.
úterý 4. března 2014
Tvorba
Kreativitu ventiluji různými způsoby. Šití a háčkování jsou některé z nich.
Čepic (hlevně z merino vlny) jsem se naháčkovala poměrně dost. Některé jsou na prodej v Ekocapartovi v Brně.
Pytlíčků k Vánocům našila taky. Pytlíčky jsou výborné i jako obal na Montessori pomůcky. My v nich máme přírodniny, kostky, ale i kartičky se zvířátky. Nebo taky plyšáka. Pomůcky jsou tak v poličce uspořádané a po ruce.
Taštičky byly ušity pro Aničku a Malušku.
Papučky jsou zatím jedny a moje (však je vidět na fotce, že jsou nošené a posbíraly trochu droběčků...). Jsou háčkované z ovčí vlny a SUPER TEPLÉ. Už jen došít podrážku z kůže, ať je hned tak neprošlapu.
Teď mne trápí, že mám šicí období a jsem zaseknutá na pokažené staré Veritasce. Co bych dala za nový šicí stroj! Ale to si ještě počkám... takže šatičky pro Amálku, další pytlíčky a zástěrky pro děti musí počkat. Připadám si jak nafouknutý balon, který nemůže přistát, dokud se nezbaví těch pytlíků s nápady.
Vše Vám mohu na objednávku zhotovit. Stačí mne kontaktovat v komentáři. Na fleru mám taky profil, ale zatím jsem nebyla schopná tam nahrát nějaká fota a můj obchůdek zprovoznit. Počítač je prostě žrout času a nebaví mne.Tak třeba brzy...
Čepic (hlevně z merino vlny) jsem se naháčkovala poměrně dost. Některé jsou na prodej v Ekocapartovi v Brně.
Pytlíčků k Vánocům našila taky. Pytlíčky jsou výborné i jako obal na Montessori pomůcky. My v nich máme přírodniny, kostky, ale i kartičky se zvířátky. Nebo taky plyšáka. Pomůcky jsou tak v poličce uspořádané a po ruce.
Taštičky byly ušity pro Aničku a Malušku.
Papučky jsou zatím jedny a moje (však je vidět na fotce, že jsou nošené a posbíraly trochu droběčků...). Jsou háčkované z ovčí vlny a SUPER TEPLÉ. Už jen došít podrážku z kůže, ať je hned tak neprošlapu.
Teď mne trápí, že mám šicí období a jsem zaseknutá na pokažené staré Veritasce. Co bych dala za nový šicí stroj! Ale to si ještě počkám... takže šatičky pro Amálku, další pytlíčky a zástěrky pro děti musí počkat. Připadám si jak nafouknutý balon, který nemůže přistát, dokud se nezbaví těch pytlíků s nápady.
Vše Vám mohu na objednávku zhotovit. Stačí mne kontaktovat v komentáři. Na fleru mám taky profil, ale zatím jsem nebyla schopná tam nahrát nějaká fota a můj obchůdek zprovoznit. Počítač je prostě žrout času a nebaví mne.Tak třeba brzy...
Davčovy narozeniny / David's Birthday
Tento týden Davča slaví narozeniny a já jsem mu chtěla o víkendu udělat překvapení. V sobotu ráno se Davča nabídl, že zajede do obchodu a vezme s sebou Amálku. Tak jsem využila příležitosti, a jakmile se za nimi zaklaply vrata od garáže, naběhla jsem do zrychleného režimu. Nejen, že jsem stihla uklidit, umýt podlahy, atp., ale podařilo se mi i upéct citronový dort s mascarpone/tvarohovou polevou. Moc nám chutnal, a protože vznikl z mé hlavy, píši zde recept...
Těsto:
300g mouky (namíchala jsem hladkou mouku ječnou s klasickou polohrubou moukou pšeničnou, tak pul na pul)
125g třtinového cukru (může být i sirup, med nebo fruktóza)
3 vajíčka
1 žička prášku do pečiva (bez fosfátů)
1 hrnek slunečnicového oleje
1/2 hrnku mléka (dle konzistence těsta)
1 citron Bio (bez chemie v i na kůře)
Meruňkový kompot (dědy Petra, děkujeme!!!)
Poleva:
1 šlehačka
1 mascarpone
1 tvaroh
Utřeme žloutky s cukrem. Přidáme vše sypké, poté olej a mléko a vypracujeme těsto. Nastrouháme kúru z bio citronu a dáme do těsta, plus vymačkáme tam i šťávu z citronu. Ušleháme sníh z bílků (jelikož nemám šlehač, ale dělám to metlou, do fáze sněhu se nikdy nedostanu, takže prostě pošudláme ať to aspoň jako sníh vypadá) a zamícháme do těsta. Pečeme jak jste zvyklí, já v remosce. Po upeční jsem honem rychle chladila dort v předsíni u otevřeného okna, abych to stihla. Dosrt rozkrojíme a položíme, případně pomažeme (záleží na konzistenci) meruňkama, či jiným ovocem.
Jako polevu si ušleháme šlehačku (bez cukru či ztužovadla), rozšleháme zvlášť mascarpone s tvarohem, můžeme přidat trochu kompotové šťávy. Nakonec smícháme se šlehačkou a celý dort pokryjeme polevou. Jako ozdobu jsem použila kůru z citronu. V dortu používám minimum cukru, je sladký i tak dost. Poleva bez oslazení je příjemně kyselkavá.
pondělí 3. března 2014
Období ptáků
Před chvílí jsme s Maluškou sledovaly v krmítku sýkory koňadry, sýkory modřinky a dokonce přiletěly sýkory babky nebo sýkory lužní. Mám je problém rozeznat, ale tipuji to spíš na ty lužní.
Maluška má intenzivní období ptáčků. Prohlížíme si spolu atlas ptáků, pouštíme zpěv ptáků a přiřazujeme ho k obrázkům a taky sledujeme ptáčky venku. Minulý pátek jsme pozorovaly cestou do Netopýrka čtyři sojky obecné a doma se občas ozve jejich volání, jak je Maluška napodobuje. Ve školce jsem vytáhla kartičky ptáků a poté, co je holky (Malu s Emčou) přiřadily k sobě, zkoušely jsme přiřazovat i vajíčka daných ptáků. Překvapilo mne, jak rychle si jsou děti schopné zapamatovat, jak se který pták jmenuje. Mauška si doma bere kartičky ptáků a ty si pak hledá v atlase. Kartičky přiřadi a nechá v atlase. Já je pak objevuji, když si chci dohledat nějakého ptáka.
Malunka povídá "domácí", to je jako vrabec a "babka", to je samozřejmě sýkorka. Ptáci se prolínají i v oblíbených písničkách, nejčastěji zpívaný je "Čáp" Petra Ebena a Václava Fischera nazpívaný Hradišťanem. Z říkanek se Malušce moc líbí jedna o vrabcích.
Maluška má intenzivní období ptáčků. Prohlížíme si spolu atlas ptáků, pouštíme zpěv ptáků a přiřazujeme ho k obrázkům a taky sledujeme ptáčky venku. Minulý pátek jsme pozorovaly cestou do Netopýrka čtyři sojky obecné a doma se občas ozve jejich volání, jak je Maluška napodobuje. Ve školce jsem vytáhla kartičky ptáků a poté, co je holky (Malu s Emčou) přiřadily k sobě, zkoušely jsme přiřazovat i vajíčka daných ptáků. Překvapilo mne, jak rychle si jsou děti schopné zapamatovat, jak se který pták jmenuje. Mauška si doma bere kartičky ptáků a ty si pak hledá v atlase. Kartičky přiřadi a nechá v atlase. Já je pak objevuji, když si chci dohledat nějakého ptáka.
Malunka povídá "domácí", to je jako vrabec a "babka", to je samozřejmě sýkorka. Ptáci se prolínají i v oblíbených písničkách, nejčastěji zpívaný je "Čáp" Petra Ebena a Václava Fischera nazpívaný Hradišťanem. Z říkanek se Malušce moc líbí jedna o vrabcích.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)