Love is the soul of the soul of the soul of the universe.
Love is the beginning and the end.
...
Love is the cure.
Love is the power.
...
Love is the life-giving garden of this world.

~ Rumi


úterý 13. listopadu 2018

Indiánské příběhy do knihoven

Čtu Školu Malého Stromu.

Chvíli jsem měla i pocit nějaké radosti a chuti předat to dětem, ale jen do doby než jsem si potvrdila to, co mi na příběhu a jeho autorovi nesedělo. Poznamenaná studiem literatury severoamerických indiánů jsem cítila, že takhle by sami o sobě nepsali. A tak jsem hledala a zjistila, že Forrest Carter, autor Školy Malého stromu, který se vydával za Cherokeee, byl ve skutečnosti rasista, antisemita, celoživotní propagátor rasové segregace a na toto téma psal i proslovy pro politiky. 

Mnoho z nás vyrostlo na Vinnetouovi a Old Shatterhandovi. Čteme to dětem v dobré víře, že je to klasika a že takhle poznají souznění s přírodou a dobrodružství. A přitom je živíme naprosto mylným obrazem o národech, které jsou hluboce moudré a natolik různorodé, že slovo "indián" je asi tak všeříkající jako slovo "člověk".

Žijeme v době, kdy se mnoho z nás snaží o nějakou rovnoprávnost a ohleduplnost jednoho k druhému a k přírodě. Je pro nás důležitá slow fashion, permakulturní zahrady, rovnoprávnost mužů a žen, upcycling, ekologické zemědělství a mnoho dalšího. A přitom nemáme problém zavírat oči před apropriací a lživých obrazech o lidech, kteří pro nás mohou být ve výše uvedeném velkou inspirací.

Proto níže uvádím pár knih, které o sobě napsali a také ilustrovali samotní Cherokeeové, Anishinabe, Pueblo nebo Ojibway. Je to jen hrstka z mnoha děl, které jsou dostupné. Takže až na Vás přijde nutkání přečíst dětem Vinnetoua, zkuste raději objednat a přečíst jednu z těchto nebo těchto. A když se Vám bude líbit, můžete oslovit místní knihovnu, aby některou objednali do svých sbírek. Nebo jim ji rovnou věnujte. Ať generace našich dětí mají tu indiánskou realitu méně pokřivenou a mnohem lidštější než my.

Mladá matka vzpomíná na stará kamna, která zahřívala její rodinu v jižní Dakotě kde vyrůstala. 


Anishinabe chlapec se učí respektovat přírodu a její způsoby během dne stráveného se svým dědečkem. 




Dědeček použije Seneca příběh o zrození, aby pomohl indiánské dívce vyrovnat se s výsměchem od spolužáků. 


Dogribský chlapec se podivuje nad zvířetem, které ve svém domově v kanadských Severozápadních Teritoriích nikdy neviděl.