Přistěhovali se k nám noví přátelé z Otevřené Zahrady, králící Merkur a Ušáček. Hned od počátku Malu upozorňovala na to, že tito rozhodně na maso nebudou, byť jsou to králíci na chov. Chvílemi mám silné návraty do dětství, kdy jsem chtěla mít statek a chovat třeba prasata, která nebudou na maso. Později v dospělosti jsem se dopátrala, z které rodové linie se tato touha po hospodářství táhne. A ačkoli mé dětství chovem domácích zvířat obohaceno nebylo a na statku nežiji, nyní znovu objevuji jak silně zakořeněno to ve mě je a jak se to nese o generaci dál.
Pak přišel užitečný dotaz kamarádky: "A k čemu jsou takoví králíci dobří?" Jeden úhel pohledu svádí k trpkému konstatování, že to je práce navíc. Ovšem z jiného úhlu to je vynikající edukativní zdroj pro dcerku (i pro nás).
Učí se pečovat o zvíře, které si přála.
Učí se, že i takové zvíře není zadarmo a jistou měrou přispívá (finančně i fyzickou prací) na péči. Finančně na pořízení, fyzicky natíráním králíkárny, převracením sena, které sbíráme na zimu, chodí je krmit a myslí na to, že je potřeba je na noc zavřít.
Jejich pozorováním se učí, jak se králíci chovají, že umí být velice kreativní, takže už nám jeden i utekl a vrátil se.
Učí se, že když si něco moc přeje a přispěje k tomu, je možné si sen splnit.
Zjišťuje, jaký to je závazek.
A v neposlední řadě jsou to živé bytosti, které přinášejí radost. Někdy stačí sedět a pozorovat jejich skotačení, zkoumání kam všude se dá vylézt a kudy si zvětšit výběh. Každý je osobitá bytost.
Takže pozor! Kdo byste chtěl takového králíka doma, mají jich v Otevřené Zahradě ještě dost a budou rádi, když přijdou do dobrých rukou. :)
