Tak zběsile jsem se těšila na
práci a budování své zahrady, až mne musela vyšší moc
zbrzdit. Také bylo potřeba potlačit romantizujícího snílka,
který ve mně dříme a často do všeho mluví. Tomu jsem nakonec
pomohla i sama nafocením stávajícího stavu zahrady. Viz fota u
článku a text níže.
V době, kdy farmáři rozvážejí
své první produkty tohoto roku, ředkvičky, salát, bylinky, atp.,
leží zahrada ladem a skladem. Abych byla přesnější, žije si
naprosto svobodně svým životem. A to z několika důvodů. Jedním
z nich je malé semínko, které jsme zaseli s Davidem, jež se po
9-ti měsících přezimování a příprav na jaro každou chvíli
vyklube z mého břicha. V odborné literatuře o přirozeném porodu
doporučují při porodních bolestech myslet na rostlinku, která se
protlačuje hlínou, aby se vyklubala na denní světlo. Jak
příznačné. Takže Amálka a můj požehnaný stav je jeden z
důvodů ponechání zahrady svému osudu.
Dalším, méně veselým, i když v
mnoha ohledech také přínosným důvedem, proč jsem nebyla
aktivním zahradníkem a musela jsem odložit své plány trávit čas
rýpaním v hlíně, založením kompostu, a podobými činnostmi,
je, že posledních pár měsíců jsem strávila rekultivací
vlastního těla, které propadlo kontaminaci... a tím nemyslím to
dítě, ale jiné okolnosti.
V neposlední řadě, a asi hlavní
brzdou mého zahradničení je, že v domě zatím nebydlíme a ještě
chvíli nebudeme. Ačkoli jsme věděli, že bude potřeba udělat
několik renovací, netušili jsme, že se bude muset dělat, byť v
etapách, téměř celá rekonstrukce domu. Těžko se pak buduje,
pracuje a stará o zahradu u domku, kam se člověk dostane jen na
víkend nebo, jak je to v mém případě, jednou za čas. A hlavně
priorita investování energie se přesunuje na dům. Proto se nyní věnuji zahradě alespoň virtuálně. Zahrada by se dala rozdělit na tři části. První část tvoří prudký kopec, který byl uměle vytvořen předchozími majiteli (viz první dvě fotografie výše). Původně tam stála skála. Jak jsem se dočetla se stránek České geologické služby, podloží našeho domu a zahrady tvoří jílovec, prachovec a pískovec z odbobí permu. Jak to asi původně vypadalo se dá zjisti při pohledu k sousedům, kteří do přirozeného stavu nezasahovali. Dřívější majitelé, které nemohu nazvajit jinak než „kutily“ a velké fanoušky betonu a betonování, se rozhodli, že si nechaji navézt tatrovky hlíny, skálu zasypou a postaví si betonové terasy. Já tedy z toho budu těžit. Terasy jsou otočeny na jih, takže doufám, že se mi na nich povede vypěstovat spoustu zeleniny, a že budou oplývat teplomilnými květinami a keři.
Druhá část zahrady je již jen
lehce svažitá. Ani ta však neunikla partě betonářů a proto zde
lze nalézt spoustu různých zídek a chodníčků. V těchto
místech je nasazeno několik stromů, jabloně, ořech a třešeň,
dva keře rybízu, které vypadají už dost divoce a asi zde bývaly
pěstovány i brambory. Na konci této části jsou další zídky,
na které navazuje skalkovitý terén zarostlý keři (zatím se mi
nepovedlo zjistit, o jaké keře se jedná) a tam náš pozemek
končí. Pokud má člověk štěstí uslyší z těchto míst i
bažantí tokání, kterým v měsíci březnu bažant láká samičku
a později používá tento zvuk k vyhrazení svého teritoria. Tuto
část vidím, jak klíčovou pro pěstování zeleniny a bylinek,
které vyžaduje i trochu stínu.
Přestože v těchto místech zahrada
končí, v zídce jsou udělány schůdky, na které navazuje úzký
chodníček vedoucí do třetí části zahrady (viz poslední dvě fotografie). Ta byla po dohodě s
městským úřadem majitely využíváná a já v tomto ohledu
neočekávám žádné změny. Pozemek se bohužel zatím odkoupit
nedá, ale věřím, že nám bude i nadále poskytnut k využívání.
V této poslední části je opět několik stromů. Ráda bych z ni
udělala menší sad, a vysadila tam luční kvítí. Tato část by
měla zůstat co nejpřirozenější, protože ze dvou stran na ni
navazuje již volný porost keřů a menších stromků, za kterým
se pak už nachází pole. Přechod ze zahrady do volné přírody by
měl zůstat co nejplynulejší.
Má představa je vytvořit na
zahradě útulné místo nejen pro nás, lidské obyvatele, ale i pro
další živočichy, kteří do přírody a zahrady neodmyslitelně
patří. Těším se, že vedle bažantů se u nás zabydlí i
ještěrky a třeba i užovky. Dnes jsem zahlédla pár běhlásků,
ale doufám, že v budoucnu přibudou i další motýli a hmyzí
druhy. Na to, abych zjistila, kolik druhů ptáků se v této
lokalitě vyskytuje jsem na domě a v zahradě nestrávila ještě
dost času. Nicméně ptáčkům plánuji poskytnout také příhodné
podmínky pro život.
V tom, že jsem byla donucena se
nevrhnout do zahradničení hned, nakonec vidím hlavně výhody,
protože mám nyní možnost si prohlédnout, co kde roste, jak se
zahrada chová, kde a jak moc svítí slunce a pomalu se se zahradou
sžívat. Jedním z principů permakultury je „pozoruj a jednej“
a přesně ve fázi pozorování se nyní nacházím. Jistě, čeklá
mne na zahradě spousta práce, jak je patrné i z fotografií. Ale
s pomocí přírody a zahrady samotné a při následování
permakulturních principů bude všechno mnohem snazší a
zábavnější.
