Jarní kvítko, Malunka / Spring Flower, Malunka (Amelie Jenovefa Cukrplína von MonteBu)

For English see the second paragraph.

Počkala si přesně na svůj termín. Všechno šlo hladce. Semínko bylo zaseto pozdě v létě. Buňky se množily v bezpečí pokojového prostředí s ideální teplotou, přísunem živin a neméně důležitou citovou pozorností. Dorostla do průměrné výšky (50cm) i váhy (3,590kg), aniž bychom ji museli uměle přiživovat. Nepočkala až bude po zmrzlých, aby se dostala ven, ale to nevadí. Nezmrzne. Zítra tomu budou tři týdny, co si zvyká na venkovní prostředí. Dvě sýkorky a kos ji zpívají písničky, když venku spí. Tajemství života a přírody ji šeptají větve třešně, komíhající se ve větru. Venku jí to svědčí. Už vyrostla tři centimetry a přibrala čtyři sta gramů. Unikátní květina, Amelie Jenovefa Cukrplína von MonteBu, která nepůjde namnožit.

She waited for the right time to come. Everything went smoothly. The seed was planted in late summer. Cells reproduced in the safety of an indoor environment with an ideal temperature, a supply of nutirents, were provided with the no less important emotional attention. She reached the average height (50cm) and weight (3,590kg), without the need of artificial nourishments / fertilizers. She did not wait for "the frozens" to pass, in order to get outdoors, but that doesn't matter. She won't freeze. Tomorrow it will have been three weeks since she is getting used to the outdoor environment. A couple of tits and a blackbird sing her songs, when she rests outside. The secrets of life and nature are being revealed to her by branches of a cherry tree, as they waver in wind. It suits her outdoors. She has already grown three centimetres and put on four hundred grams. A unique flower, Amelie Jenovefa Cukrplína von MonteBu, that cannot be bred.

Má "cementová" zahrada

Tak zběsile jsem se těšila na práci a budování své zahrady, až mne musela vyšší moc zbrzdit. Také bylo potřeba potlačit romantizujícího snílka, který ve mně dříme a často do všeho mluví. Tomu jsem nakonec pomohla i sama nafocením stávajícího stavu zahrady. Viz fota u článku a text níže.

V době, kdy farmáři rozvážejí své první produkty tohoto roku, ředkvičky, salát, bylinky, atp., leží zahrada ladem a skladem. Abych byla přesnější, žije si naprosto svobodně svým životem. A to z několika důvodů. Jedním z nich je malé semínko, které jsme zaseli s Davidem, jež se po 9-ti měsících přezimování a příprav na jaro každou chvíli vyklube z mého břicha. V odborné literatuře o přirozeném porodu doporučují při porodních bolestech myslet na rostlinku, která se protlačuje hlínou, aby se vyklubala na denní světlo. Jak příznačné. Takže Amálka a můj požehnaný stav je jeden z důvodů ponechání zahrady svému osudu.

Dalším, méně veselým, i když v mnoha ohledech také přínosným důvedem, proč jsem nebyla aktivním zahradníkem a musela jsem odložit své plány trávit čas rýpaním v hlíně, založením kompostu, a podobými činnostmi, je, že posledních pár měsíců jsem strávila rekultivací vlastního těla, které propadlo kontaminaci... a tím nemyslím to dítě, ale jiné okolnosti.

V neposlední řadě, a asi hlavní brzdou mého zahradničení je, že v domě zatím nebydlíme a ještě chvíli nebudeme. Ačkoli jsme věděli, že bude potřeba udělat několik renovací, netušili jsme, že se bude muset dělat, byť v etapách, téměř celá rekonstrukce domu. Těžko se pak buduje, pracuje a stará o zahradu u domku, kam se člověk dostane jen na víkend nebo, jak je to v mém případě, jednou za čas. A hlavně priorita investování energie se přesunuje na dům. 

Proto se nyní věnuji zahradě alespoň virtuálně. Zahrada by se dala rozdělit na tři části. První část tvoří prudký kopec, který byl uměle vytvořen předchozími majiteli (viz první dvě fotografie výše). Původně tam stála skála. Jak jsem se dočetla se stránek České geologické služby, podloží našeho domu a zahrady tvoří jílovec, prachovec a pískovec z odbobí permu. Jak to asi původně vypadalo se dá zjisti při pohledu k sousedům, kteří do přirozeného stavu nezasahovali. Dřívější majitelé, které nemohu nazvajit jinak než „kutily“ a velké fanoušky betonu a betonování, se rozhodli, že si nechaji navézt tatrovky hlíny, skálu zasypou a postaví si betonové terasy. Já tedy z toho budu těžit. Terasy jsou otočeny na jih, takže doufám, že se mi na nich povede vypěstovat spoustu zeleniny, a že budou oplývat teplomilnými květinami a keři.

 Druhá část zahrady je již jen lehce svažitá. Ani ta však neunikla partě betonářů a proto zde lze nalézt spoustu různých zídek a chodníčků. V těchto místech je nasazeno několik stromů, jabloně, ořech a třešeň, dva keře rybízu, které vypadají už dost divoce a asi zde bývaly pěstovány i brambory. Na konci této části jsou další zídky, na které navazuje skalkovitý terén zarostlý keři (zatím se mi nepovedlo zjistit, o jaké keře se jedná) a tam náš pozemek končí. Pokud má člověk štěstí uslyší z těchto míst i bažantí tokání, kterým v měsíci březnu bažant láká samičku a později používá tento zvuk k vyhrazení svého teritoria. Tuto část vidím, jak klíčovou pro pěstování zeleniny a bylinek, které vyžaduje i trochu stínu.

Přestože v těchto místech zahrada končí, v zídce jsou udělány schůdky, na které navazuje úzký chodníček vedoucí do třetí části zahrady (viz poslední dvě fotografie). Ta byla po dohodě s městským úřadem majitely využíváná a já v tomto ohledu neočekávám žádné změny. Pozemek se bohužel zatím odkoupit nedá, ale věřím, že nám bude i nadále poskytnut k využívání. V této poslední části je opět několik stromů. Ráda bych z ni udělala menší sad, a vysadila tam luční kvítí. Tato část by měla zůstat co nejpřirozenější, protože ze dvou stran na ni navazuje již volný porost keřů a menších stromků, za kterým se pak už nachází pole. Přechod ze zahrady do volné přírody by měl zůstat co nejplynulejší.

Má představa je vytvořit na zahradě útulné místo nejen pro nás, lidské obyvatele, ale i pro další živočichy, kteří do přírody a zahrady neodmyslitelně patří. Těším se, že vedle bažantů se u nás zabydlí i ještěrky a třeba i užovky. Dnes jsem zahlédla pár běhlásků, ale doufám, že v budoucnu přibudou i další motýli a hmyzí druhy. Na to, abych zjistila, kolik druhů ptáků se v této lokalitě vyskytuje jsem na domě a v zahradě nestrávila ještě dost času. Nicméně ptáčkům plánuji poskytnout také příhodné podmínky pro život.

V tom, že jsem byla donucena se nevrhnout do zahradničení hned, nakonec vidím hlavně výhody, protože mám nyní možnost si prohlédnout, co kde roste, jak se zahrada chová, kde a jak moc svítí slunce a pomalu se se zahradou sžívat. Jedním z principů permakultury je „pozoruj a jednej“ a přesně ve fázi pozorování se nyní nacházím. Jistě, čeklá mne na zahradě spousta práce, jak je patrné i z fotografií. Ale s pomocí přírody a zahrady samotné a při následování permakulturních principů bude všechno mnohem snazší a zábavnější.